Za mrakem potrhaných vzpomínek
přede mnou
možná ještě pořád snažíš se schovat
ve světě bublin z bublifuků
Řekni, proč bojíš se podat
mi svou krásnou, as křehkou ruku
z porcelánu
Pochopit úspěch a taky vědět
co je štěstí
bych chtěl, kde hledat, když nikdo neví
možná každý, jen zapomínáme
Modrou, mojí vlastní krví
napiš mi přes žíly jak vlastně žili jsme
na zápěstí
Před mrakem potrhaných vzpomínek
za tebe
možná ještě pořád snažím se schovat
ve světě bublin ve skleničkách
Co když se vrátí všechno znova
jak budem žít, přijde zase krach
příště
Budem tu zase takhle sedět
ty hezky psát
všechno je zamlžené, jako v brýlích
prosím šeptej, co mi píšeš
Nebo ne, určitě je to hezký
jak motýlci na tvým břiše
doufám, snad