Utíkáš mi
jako stromy u kolejí.
Já jdu tam a ty zpátky,
pondělky, středy i pátky,
v paměti se vzdalují,
utíkáš mi.
Labutě odlétají,
jen já, vězeň ve své hlavě,
narážím křídly, narážím do ticha,
opona padá, publikum nedýchá,
spolu s tebou teď mi právě
labutě odlétají.
Proč,
proč ztrácíš se v páře,
lokomotiva na poplach houká,
možná jen blíží se bouřka
a možná smrt se táže
proč…