Zuby zežloutlými mobil drkotá,
chudák, tak nějak celý se klepe,
a mocně pípá jak poraněné zvíře –
snad odhodit jej někde v sklepě.
Na stáří však rád by do šuplete,
na stáří starší než na toto staré,
na to, že má mě rád, ani nemyslete,
vždyť prý chovám se hůř než Tataré.
Za četby Nerudova Hřbitovního kvítí,
nehodlám poslouchat zvuk těch zubů,
už dozrál čas, už dlouho není zbytí,
tiché zasvištění, výkřik… A bum.