Už je asi čas jít spát,
zapomenout na bolest –
v snech prožít jinou.
Jaký je smysl výletů
zvuku, křiku do ticha –
když kostru neslyšíš.
Kosti drží ostnatý drát
i mé zuby ztratily lesk –
nastavší nesvobodou.
Proč volám nestejná tú,
přec ani valčík nespěchá –
pokud rytmus neslyšíš.
Tma útočí, okna rozbíjí,
lákají, jak hlava panenky –
jak mé zuby z porcelánu.
Už je asi čas jít spát,
zapomenout na bolest –
pak příští vzbudit se k ránu.
...
Proč si na divadlo hrát,
hercům pod nohy se plést –
čekat na nepřicházející ránu.