Svět je tak prázdný, najednou,
ač do ticha dál zkouší zpívat ptáci.
Šerední dnové na trůn tmavý usednou,
neb další karta z pyramidy se kácí.
Jakýsi pán na hnoji sténá s flétnou
za co asi bojuje, za šedší svět?
Snad myslí si, že ptáci zase vzlétnou,
pod údery jeho nevyřčených vět.
Pravda je ta, že poslouchat se nedá,
sic myslel si, že hraje evergreen,
prach na zbortěné karty pomalu sedá,
všechno umřelo, zůstal jenom stín.
I flétnista už je dávno smrti syn
v tom nečasu na hnoji asi zmrz,
co říct nám chtěl skutečně nevím,
zbyl jenom roztok slaných slz.